Historie do konce 19. století

Při kopání základů k domu č. p. 183 byly nalezeny střepiny z popelnic, poslány do muzea ve Vizovicích. Jde o možná popelnicové kultury před našim letopočtem.

Lidové podání tvrdí, že zdejším krajem kráčela první křesťanská kultura. Dokladem cesty Cyrila a Metoděje (863 n. l.), slovanských věrozvěstů, je hrubý kamenný kříž na Osmeku ve Hvozdné. Záznamy jsou i z roku 967, za vlády Boleslavů. Tehdy byly vzaty lesy pod správu knížecí. Do té doby byly svobodné, lov i těžba.

První písemná zmínka o Želechovicích je údaj ze zakládající listiny vizovického kláštera Smilheimu z roku 1261, vydané Smilem ze Střílek a na Brumově. Tehdy mu Vilém z Hustopečí daroval spolu s Lípou a částí Zádveřic i polovinu obce Želechovic. Druhá větší část, patřila ke Zlínu. Obě části odděloval Obůrek, tehdy označen jako „Suchá Oselná“.

Z roku 1397 je první písemná zpráva o zlínské části Želechovic, jako součásti zlínského panství. Do zemských desek je zapsáno, že z držení markraběte Jošta Lucemburského patří jako odúmrť městečko a tvrz Zlín a vsi Březnice, půl Želechovic, Trnava, Klečůvka, Čepkov, Mladcová, Zbožná, Prštné, Bonětina a jihomoravské Čejkovice Zdeňkovi ze Šternberka z lukovké větve šternberského rodu. Obě části obce byly sjednoceny až v době zrušení feudálních privilegií, asi v roce 1848. I poté však měly oddělené pokladny a obecní hospodáře. Do té doby mívala každá část obce svého starostu i fojta.