Přírodní poměry

Obec se nachází v podhůří Vizovických vrchů na levém břehu řeky Dřevnice. Středem protéká potok Obůrek do něhož se vlévají jeho přítoky Milenov, Hluboček, Kamenný potok, Lázovský potok, a Vidovka. Nad katastrem obce se tyčí vrchy Lysá (387 m n.m.), Drdol (540 m n.m.), Klenčov (536 m n.m.) a Ubice (375 m n.m.).

Zasahují sem 2 přírodní parky: Přírodní park „Vizovické vrchy“ – převážně smrkovými monokulturami zalesněný hřeben a Přírodní park „Želechovické paseky“, který byl vyhlášen za účelem ochrany harmonického vztahu pasekářských usedlostí a tradičního hospodaření s mozaikovitým rázem valašské krajiny. Z maloplošných chráněných území leží v katastru Přírodní památka „Na Želechovických pasekách“ – naleziště jaterníku podléšky, Přírodní památka  „Pod Drdolem“ – výskyt vzácného vstavače bledého a Přírodní rezervace „Bukové hory“ se zachovalými původními porosty karpatských bučin.

Želechovice spadají do oblasti vnějších Západních Karpat, vzniklých díky alpínskému vrásnění a jsou součástí račanské jednotky flyšového pásma. Podložím jsou tedy sedimenty pískovců, které zde byly v minulosti těženy jako stavební materiál, a jílovců. Při průzkumných vrtech byl potvrzen malý výskyt ropy. V katastru obce se také vyskytuje několik sirných pramenů, jejichž voda se užívá k léčebným účelům a v minulosti některé sloužily jako lázně pro místní obyvatelstvo.

        Původními dřevinami byly především duby, buky a habry, doplněné břízami a lískami, v blízkosti vodních toků pak olše a vrby. Značná část lesů však byla v minulém století nahrazena smrkovými monokulturami. V listnatých lesích je hojný výskyt tzv. „jarního aspektu“ – bylin kvetoucích před olistěním stromů – prvosenek jarních a vyšších, sasanek hajních, plicníků lékařských, dymnivek dutých, hrachorů jarních aj. Na Pasekách má krajina parkovitý ráz. Pastviny a louky střídají pásy keřů (růže šípková, ostružiník, maliník, brslen bradavičnatý, svída krvavá, ptačí zob, bez černý…) a ovocných stromů.
Na letních loukách jsou zpestřovány četné druhy trav květy kopretiny bílé, jetele lučního, zvonků, hrachoru hlíznatého či kohoutků lučních). Při okrajích lesů můžeme nalézt vzácnou lilii zlatohlavou.

      Ze živočichů je třeba zmínit všudypřítomné ptactvo, zejména nejrůznější druhy pěvců v zahradách, polích a lesích. Z dravců jsou nejrozšířenější káně lesní a poštolka obecná, mezi sovami je nejčastější puštík obecný. Souvislejší lesní porosty obývají šplhavci, zejména strakapoudi, žluny a vzácněji i datel černý. V blízkosti vodních toků je možno spatřit volavky popelavé, symbolem Dřevnice se stal létající drahokam ledňáček říční a zejména v zimním období stojí za zajímavé pozorování skorec vodní. Z volně žijících savců je to široké spektrum hlodavců, srnčí zvěř a zajíci, skrytě pak naše lesy obývají divoká prasata, lišky a jezevci, vzácně k nám zavítá i zvěř jelenní.
Mezi obojživelníky a plazi jsou to především skokani hnědí, ropuchy obecné, slepýši křehcí, ještěrky obecné, po deštích vylézají mloci skvrnití. Vzácným druhem mezi hojně zastoupenými plži je modranka karpatská. Na rozkvetlých loukách je možno se kochat pestře zbarvenými tesaříky, motýly či střevlíky. Ve Dřevnici je nejrozšířenějším rybím druhem jelec tloušť, rychlejším přítokům pak kraluje pstruh potoční.