S Jaroslavou Zichovou

Pro ni je poslední čtyři roky novým domovem. Jeli jsme za ní v sestavě Standa Pištěk, Eva Rosíková a já. Byli jsme mile překvapeni jak exteriérem, tak interiérem objektu i samotným panem vedoucím, se kterým jsem měl krátký rozhovor. Byl milý, přívětivý a velmi ochotný. Setkání s paní Zichovou bylo ohromné. Všechny nás poznala. Dojetím, stěží zadržovala slzy. Po čtyřech létech si na ni vzpomněla obec, ve které prožila svůj život. Bohužel, ale až osamostatněním začíná vzniknuvší nový OÚ evidovat i ty občany, kteří už v obci nebydlí, ale žili tu s námi celý život. Aktivně a prokazatelně se zapojovali na rozvoji společnosti a bydlí v současnosti v Domovech důchodců.
I když v Nezdenicích se paní Zichové líbí má tu prakticky druhý domov, přátele a perfektní personál, z její duše vyvěrá a srdce nám tlumočí, že jediným jejím pravým domovem jsou naše Želechovice. Abych se rozepsal o zásluhách paní Zichové v tomto okamžiku je zbytečné. To musíte poznat sami. Budete žasnout. Je mi od ní dovoleno zveřejnit všechny její práce ((kroniky, povídky apod.) a zařadit je do obecní kroniky, samozřejmě pod jejím jménem. Pokud budu mít alespoň trochu optimální podmínky s radostí a nadšením to udělám, protože mimo jiné, obohatíme a doplníme naši historii.
Předpokládaná hodinová návštěva se protáhla téměř na tři hodiny. A kdyby nás nepřinutila blížící se tma a na silnicích náledí, setrvali bychom velmi rádi daleko větší dobu. Tam, kde hovoří nejen slova ale i srdce, se z takové společnosti těžko odchází. Závěrečné rozloučení bylo velmi dojemné. Ale bylo s příslibem, že během příštího roku se znovu setkáme.
František Rosík