Kostel

Po založení kláštera r. 1261 vznikla v Želechovicích i fara obsazená světskými duchovními. Toto je pouze domněnka, žádné zmínky nemáme (ani v zakládací listině). Koncem 14. století byla zřízena vizovickým opatem duchovní správa s kostelem a farou. Gotický kostel byl zasvěcen sv. Petru a Pavlovi. Z doby gotické se zachoval kalich (v roce 1895 byl na národopisné výstavě v Praze) – dostal se k nám pravděpodobně z některého zrušeného kláštera za Josefa II. v 80. letech 18. století a ve východní stěně kostela je viditelný zlomek (okno?) gotické kružby a uvnitř gotický výklenek pro uložení hostií (sanktuárium).

Ve 2. polovině 16. století převládlo po husitské revoluci protestantství. Fara byla obsazována kněžími podobojí. Z let 1586 – 90 je znám kněz Michal (pohnal majitele Lukova, že mu odmítá farskou louku v Želechovicích a desátek z Klečůvky a tamějšího mlýna). Většina obyvatel se po Bílé hoře a rekatolizaci opět přiklonila ke katolictví.

Po vydání tolerančního patentu roku 1781 Josefem II. se k evangelické církvi přihlásilo pouze 49 osob. Farní kostel byl několikrát opravován (roku 1737 prodloužen a zaklenut, roku 1857 presbytář zapřen pilíři, v letech 1827-32 opět opravován, pak ještě pětkrát) roku 1794 byl kostel vymalován knězem (hostem) Tomášem Blabetou a ozdoben jeho obrazy “Večeře Páně“, „Narození Páně“ a „Poslední soud“. Dodnes zbyla pouze „Večeře Páně.“

Za třicetileté války obec zpustla (1618-1648), v roce 1621 byla velká neúroda a po povodni v roce 1660 se vedlo ještě hůře. Tehdy vypuklo v kraji povstání Valachů. Zúčastnilo se ho na 700 lidí. V roce 1644 byli poraženi. Mezi potrestanými byli
i 4 Želechovjané: Jan Batík, Jura Hrčka, Pavel Ležatků, Jan Tabelka, a to smrtí oběšením. První 3 ze zlínského dílu, Třabelka z vizovického. Celkové ztráty na životech na Lukovsku, Zlínsku a Vizovicku byly: 57 oběšených,
17 čtvrcených, 5 sťatých, 4 dáni na kolo a 1 dán na rožeň.